Radek Zítka

www.etnickenastroje.cz

Kraj: Jihomoravský Okres: Blansko

Email: radek.zitka(zavináč)seznam.cz

Tel: +420 725 219 125

Nástroje: keramické bubny s nohou (keramické djembe), dřevěné djembe, velké dřevěné basové bubny s paličkou,  šamanské a rámové bubny, oceánské bubny (s kuličkami uvnitř), všemožné druhy štěrchátek, hrkátek, dřívek, zvonců, a dalších zvukvytvářejících nástrojů

V roce 1995 jsem si koupil svoje první bubny - bonga a o nějaký čas později svoje první africké djembe. Hraní na bubny v brněnských parcích mě očarovalo a tak se stal buben a rytmus součástí mého života. O něco později jsem vytesal svůj první buben, sekerou a dlátem ze smrkového špalku. Tenkrát jsem ještě nevěděl, jak pořádně potahovat a jak čistit kůži a potažení nedopadlo moc slavně. Ale ten buben byl nádherný a měl jsem ho moc rád. Pak jsem ho daroval kamarádovi, který jel na cesty po světě a chtěl se živit hraním po ulicícch. Od té doby jsem ho neviděl.
Když mi pak praskla kůže na mém africkém djembe, naučil jsem se od starých německých bubeníků, jak správně potáhnout novou.
Začal jsem pak experimentovat s keramikou a zvuk keramických bubnů mě nadchl.
Nejvíc si asi cením dvou velkých basových bubnů, které jsem ručně vydlabal z dubových kmenů a potáhl tlustou telecí kůží. Tyto bubny mají opravdu magický zvuk a pokud se správně použijí, dokáží změnit každý bubnovací kruh v kouzelnou záležitost.
Celkem nedávno jsem začal vyrábět také šamanské bubny, do jejichž středu někdy vkládám drahý kámen, jako esenci, jako srdce a duši bubnu.
Jelikož mě spontánní tvoření nesmírně baví, výroba bubnů, stejně jako samotné hraní přirostla k mému srdci.
Vždy když vyrábím buben, těším se, až ho uslyším hrát. Každý kus je originál a každý má jiné zvukové kavlity. Záleží na každém detailu - materiál, tvar, kůže, síla vypnutí.
Někdy jsem pak výsledkem dost překvapen. K bubnům, které vyrábím mám vztah a tak do každého dávám své srdce, dávám pozornost a maximální péči každému detailu.

Přirozená hudba

Když mi bylo asi 18, jel jsem tehdy na akci která se jmenovala European Rainbow Gathering.

Bylo to v Česku, v národním parku Šumava, na louce uprostřed nádherné přírody. Nic jsem o té akci tenkrát nevěděl a připadal jsem si jako v jiném světě. Po okolí se pohybovalo spousta zajímavých typů lidí, barevně oblečených, pomalovaných i bez oblečení. Usmívali se na nás, někteří nás objímali a zdravili nás „vítej doma“. Nic jsem nechápal. Na louce jsme pak dostali jídlo. Prvně se asi 2000 lidí chytlo v kruhu za ruce a zpívalo společně píseň: „We are the circle, we are the circle, with no beginning and never ending“ a poté posvátný OM, což je podle některých východních tradic základní zvuk, ze kterého se skládá celý vesmír.

V noci pak o úplňku se na louce rozhořel obrovský oheň, vedle něj kruh asi 30 bubeníků s velkými bubny, kteří hráli celou noc až do svítání. Lidé kolem tančili a vyli na měsíc. Toto byl pro mě tak silný zážitek, že jsem si hned po návratu koupil své první „bonga“ a od té doby se staly bubny silnou a hlubokou součástí mého života.

Při bubnování jsem se dostával hluboko dovnitř, do svého nitra, mysl se zastavovala, já se stával rytmem a moje ruce se měnily v pole energie, které samo, bez mého přičinění tvořilo hudbu.

Později jsem se naučil potahovat kůži na bubny a začal vyrábět své první bubny. Zejména keramické djembe, na které mi těla točil kamarád na hrnčířském kruhu, ale i ručně dlabané dřevěné.

Když jsem pak studoval školu léčitelství na Institutu alternativních studií v Olomouci a na vánoční večírek, kde byli lidé za všech 3 ročníků, jsem dovez všechny svoje bubny a poté jsem dirigoval svůj první bubnovaní kruh s úplnými začátečníky, vytvořila se tam tak úžasná atmosféra, bubnování skončilo takovou všeobecnou euforií, že jsem ani nemoh dojít na záchod, protože mi spolužáci jeden po druhém chodili osobně děkovat a sdělit, jak bylo to bubnování úžasné. Tenkrát jsem si uvědomil, že toto je moje poslání, že je to to, co mám v životě dělat, co mám předávat dál.